Teheránská konference (s kódovým názvem Eureka) byla vůbec prvním osobním setkáním hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie během druhé světové války. Setkání Stalina, Roosevelta a Churchilla (tzv. Velké trojky) se konalo 28. listopadu – 1. prosince 1943 v íránském hlavním městě Teheránu. Na tomto setkání byly projednávány otázky, které do značné míry rozhodly o poválečném osudu střední a východní Evropy, hlavním výsledkem byl závazek západních spojenců otevřít druhou frontu proti nacistickému Německu. Této konferenci předcházela třetí Moskevská konference ministrů zahraničí SSSR, USA a Velké Británie, která se konala od 18. října 1943 do 1. listopadu 1943 a konference v Káhiře ve dnech 22. – 26. listopadu 1943 mezi Franklinem D. Rooseveltem, Winstonem Churchillem a generalissimem Čankajškem. Po Teheránské konferenci bezprostředně následovala 4. – 6. prosince 1943 druhá Káhirská konference mezi F. D. Rooseveltem, W. Churchillem a tureckým prezidentem İsmetem İnönü. Velká trojka se během války ještě setkala na konferenci na Jaltě 4.
- Kace konference 2012
- Velké
- Kace konference
Kace konference 2012
Publikováno: 19. 12. 2009, Aktualizováno: 8. 4. 2012 23:08 Rubrika(y): Druhá světová válka Autor: Stanislava Podolková Výuková prezentace Velká trojka a mezinárodní jednání popisuje ustanovení tzv. Velké trojky během druhé světové války. Podrobně je vylíčeno jednání hlavních představitelů USA, SSSR a Velké Británie v Teheránu, v Jaltě a v Postupimi. Prezentace obsahuje obrazový materiál, dobové texty a přílohu. V příloze je zachycena Trumanova zpráva o ukončení vývoje atomové bomby, kterou přednesl spojencům v Postupimi. K prezentaci jsou vytvořeny i pracovní listy, které je možno využít při výuce. Obsah prezentace:
1) předpoklady vzniku Velké trojky 2) konference v Teheránu 3) konference v Jaltě 4) konference v Postupimi 5) příloha a zdroje Přílohy Velká trojka - pracovní list Typ souboru: * | Velikost: 5, 47 MB Pro přístup k souboru musíte být přihlášen. Související články Protokol postupimské konference (2. srpna 1945) (1. 6. 2013) Mezinárodní vztahy mezi válkami v karikaturách Antonína Pelce (31.
Tak bylo rozhodnuto o polských východních hranicích na tzv. Curzonově linii. Spojenci i SSSR se dále zavázali v co největší míře podporovat Titovy partyzány v Jugoslávii zásobami a výzbrojí a Sovětský svaz měl po ukončení války v Evropě vstoupit do války s Japonskem. Konference se také zabývala vztahy Velké trojky s Tureckem a Íránem. Samostatný protokol podepsaný na konferenci zavázal Velkou trojku k uznání íránské nezávislosti a také to, že po ukončení války dodrží šestiměsíční lhůtu, stanovenou ke stažení svých vojsk z Íránu. Zároveň bylo konstatováno, že by bylo žádoucí, aby Turecko začalo válku na straně spojenců do konce roku. Literatura [ editovat | editovat zdroj]
Nadeau, R. 1990: Stalin, Churchill and Roosevelt Divide Europe, New York, 1990. Sainsbury, K. 1987: The Turning Point: Roosevelt, Stalin, Churchill and Chang-Kai-Shek. The Moskow, Cairo and Teheran Conferences. Oxford U. P.
Reference [ editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tehran Conference na anglické Wikipedii, Тегеранская конференция na ruské Wikipedii a Teheran-Konferenz na německé Wikipedii.
Deklarace navazovala na Atlantickou chartu. Její principy byly stejné, ale spojovala daleko více států. Zúčastněné státy se zavázaly společně bojovat proti Paktu tří a jejich stoupencům. Teheránská deklarace USA, SSSR a Velké Británie z 1. prosince 1943 "doladila" společné vojenské aktivity zúčastněných zemí. A měla Spojence zavázat ke vzájemné pomoci a podpoře i v období budoucího míru. Díky Teheránské deklaraci se taktéž otevřela v Normandii druhá evropská fronta. Účel jaltské konference Velké trojky, tedy SSSR, USA a VB, konané 11. února 1945 byl jasně určit, co bude s Německem po válce, jak ho demilitarizovat a jak podpořit státy postižené nadvládou Třetí říše. Touto konferencí bylo Německo rozděleno na 4 části, které měly pod dohledem až do roku 1989 SSSR, VB, USA a Francie a byly potvrzeny zásady Atlantické charty a závazků plynoucích z Deklarace Spojených národů. Po skončení války v květnu 1945 se konala ještě postupimská konference – 17. července až 2. srpna 1945. Tou byla historická kapitola s názvem Druhá světová válka jasně uzavřena.
Velké
5. 2013) Morgenthauův plán (1944) (9. 3. 2010) Válka v Tichomoří 1944-1945 (5. 2010) Teheránská deklarace (1. 1943) (27. 2. 2010) Válka v Tichomoří 1940-1943 (16. 2010) Velká trojka - pracovní list (19. 2009) diskuse (0) | přeposlat | vytisknout
– 11. února 1945 a později na konferenci v Postupimi 17. července – 2. srpna 1945. Úvod [ editovat | editovat zdroj]
Po vypuknutí německo-sovětské války v červnu 1941 nabídl Churchill pomoc Sovětům a dne 12. července 1941 byla podepsána dohoda v tomto smyslu. Churchill však v mluveném rádiovém projevu oznamujícím spojenectví s SSSR připomněl posluchačům, že nezmění svůj postoj vůči komunismu. Diplomatické i vojenské delegace cestovaly mezi Londýnem a Moskvou, aby zajistily provádění této podpory, a když se Spojené státy připojily k válce v prosinci 1941, delegace se setkaly také ve Washingtonu. Byl vytvořen Kombinovaný výbor náčelníků štábů (Combined Chiefs of Staff – CCS) za účelem koordinace britských a amerických operací a jejich podpory Sovětskému svazu. Dopady celosvětové války, neexistence sjednocené spojenecké strategie a složitost alokace zdrojů mezi Evropou a Asií nebyly však uspokojivě vyřešeny a brzy vzbudily vzájemné podezření mezi západními spojenci a Sovětským svazem. Byla zde otázka otevření druhé fronty za účelem zmírnění německého tlaku na východní frontě, otázka vzájemné pomoci (kde Británie i Sovětský svaz získávali úvěry a vojenský materiál ze Spojených států).
Jednání [ editovat | editovat zdroj]
Předmětem jednání byla především spojenecká strategie na evropských bojištích, konkrétně pak otevření západní fronty. Churchill navrhoval rozšířit působnost spojenců v oblasti Středomoří a připravit si tak podmínky pro vylodění na Balkáně. Tento návrh nevylučoval možnost zároveň i spojeneckého vylodění na západě Evropy, a navíc by omezoval sovětskou působnost ve střední Evropě. Pro Stalina, který v té době již operoval podle plánu na vytvoření satelitních zemí ve střední a východní Evropě, byl tento návrh neakceptovatelný a Roosevelt se bez váhání přiklonil na sovětskou stranu, která navrhovala pouze vylodění v severní Francii na jaře roku 1944 za podpory dalších operací na jihu Francie. Měla následovat koordinaci operace spojenců v Evropě se sovětským generálním štábem. Dalším důležitým bodem jednání se stala polská otázka, kde Stalin požadoval východní část Polska, v podstatě v tom rozsahu, který získal podle paktu s Německem v roce 1939. Spojenci souhlasili a bylo dohodnuto, že Polsko jako kompenzaci získá část německé říše na západě.
- Staré lázně kolín
- Velké
- Uvidíme v roce 2020 jenom dva Marvel filmy? | Fandíme Filmu
- Konference druhé světové války – Wikipedie
- Bystřice pod hostýnem angelo
- Vraždy podle jidáše podobné filmy
- Čas opovržení : Fantasy a sci-fi : Nejlepší audioknihy - Audioteka.cz
- Řezy se zakysanou smetanou a tvarohem
- Konference velke trojka tire
- Dell kace konference
- Aktuality - Bezpečně na sněhu i náledí | TSB
- Konference velke trojka auto
Kace konference
O dva dny později vstoupila do války Velká Británie a Francie. 28. září 1939 byly jasně určeny hranice mezi SSSR a Německem na polském území. Dále se Smlouvou o hranicích a přátelství obě strany dohodly na možnosti pohodlné migrace německého i ukrajinského a běloruského obyvatelstva s veškerými majetkovými nároky [ zdroj? ]. Pakt tří mocností ze dne 27. září 1940 spojoval Japonsko, Německo a Itálii, aby se ustavil a podporoval nový řád ve Veliké Východní Asii. Japonsko uznalo vedoucí úlohu Německa a Itálie stanovení pořádku v Evropě a naopak, Japonsko bude mít vedoucí úlohu v Asii. Tímto paktem vznikla tzv. Osa Berlín – Řím – Tokio. Atlantická charta, která ohlašovala cíle války a poválečného uspořádání byla podepsaná F. D. Rooseveltem (tehdejší prezident USA) a W. Churchillem 14. srpna 1941. Deklaraci Spojených národů, do které se zapojilo 26 států – USA, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, SSSR, Čína, Austrálie, Belgie, Kanada, Kostarika, Kuba, ČSR, Dominikánská republika, Salvador, Řecko, Guatemala, Haiti, Honduras, Indie, Lucembursko, Holandsko, Nový Zéland, Nicaragua, Norsko, Panama, Polsko, Jižní Afrika a Jugoslávie, uzavřely vlády těchto států 1. ledna 1942.
Seznam konferencí druhé světové války [ editovat | editovat zdroj]
Konference
Místo
Doba trvání
Hlavní účastníci:
Výsledky a závěry
Americko - britská štábní konference
Washington, D. C. 29. ledna - 27. března 1941
americký, britský a kanadský vojenský štáb
Stanovení základních dohod pro vstup USA do války
Newfoundlandská konference
Argentia, Newfoundland
9. - 12. srpna 1941
Churchill, Roosevelt, Harry Hopkins
Atlantická charta, návrh na společnou konferenci se Sověty
První Moskevská konference
Moskva
29. září - 1. října 1941
Stalin, W. Averell Harriman, Lord Beaverbrook, Molotov
Spojenecká pomoc Sovětům
Konference Arcadia
22. prosince 1941 - 14. ledna 1942
Churchill, Roosevelt
Deklarace spojených národů
Washingtonská konference (1942)
20. - 25. června 1942
První prioritou válečné akce Spojenců bylo otevření 2. fronty v Severní Africe, nálsedně pak vylodění ve Francii
Druhá Moskevská konference
12. - 17. srpna 1942
Churchill, Stalin, Harriman
Diskuse o důvodu upřednostnění otevření severoafrické fronty před vyloděním ve Francii ze strany Velké Británie, anglicko - sovětská dohoda o výměně informací a technologií
Casablanská konference
Casablanca, Maroko
14.
Velká trojka je termín používaný v kontextu druhé světové války pro označení nejvýznamnějších Spojenců – Sovětského svazu, USA a Spojeného království. Zástupci zemí Velké trojky [ editovat | editovat zdroj]
Spojené království – Winston Churchill, Clement Attlee (od 27. červenec 1945)
Spojené státy americké – Franklin D. Roosevelt, Harry S. Truman (od 12. duben 1945)
Sovětský svaz – Josef V. Stalin
Konference Velké trojky [ editovat | editovat zdroj]
casablanská konference (14. 1. – 26. 1943 v Casablance): dojednání vylodění spojenců na Sicílii v červenci 1943, bezpodmínečná kapitulace Německa. teheránská konference (28. 11. – 1. 12. 1943 v íránském hlavním městě Teheránu): předmětem jednání otevření západní fronty, požadavek Stalina na část Polska; dále byla dohodnuta podpora Titových partyzánů v Jugoslávii a vstup Sovětského svazu do války s Japonskem po skončení války v Evropě. jaltská konference (4. 2. – 11. 1945 na Jaltě v Livadijském paláci): projednání polské otázky a vytvoření organizace spojených národů, dohodnutí odzbrojení Německa, válečné reparace za válku
postupimská konference (17.