Co se
hereckého obsazení týče, tak se na plátně objeví na pár chvil i Kurt Russell,
Al Pacino, Tim Roth, Dakota Fanning, Michael Madsen, Bruce Dern, Emile Hirsch
či Timothy Olyphant. Film stojí především na charismatu obou herců v hlavních rolích, na
sympatičnosti a propracovanosti jejich postav a na atmosféře pozdních 60.
let v Hollywoodu, době autokin, Cadillaců, hnutí Hippies, spaghetti
westernů a reklam na cigarety. Prim tu nehrají dlouhé, vypjaté a
"tarantinovsky" ukecané scény s vypointovanými dialogy, ani precizně
šponované napětí a velké zvraty, ba do značné míry dokonce ani děj (! ), nýbrž
labužnické rochnění se v tomto světě zaplněném nejrůznějšími filmařskými
motivy a odkazy na všechno možné z daného období, co má Quentin Tarantino
zjevně v oblibě a co mu přišlo podstatné do filmu zařadit, bez ohledu na to,
nakolik je to pro celkové vyznění filmu relevantní. Na striktní dodržování
dobové reality se tu záměrně nehraje, v důsledku čehož snímek rozhodně
není přesným portrétem tehdejšího Hollywoodu, ale spíš jeho lehce ironizující a
polemizující alternativní verzí, jež je Tarantinovi prostorem pro hrátky s různými
hollywoodskými mýty a po vzoru Hanebných
panchartů i pro variování určitých historických událostí.
Tenkrát v Hollywoodu (2019) | Recenze | MovieZone.cz
Příběh má epizodickou strukturu – jde v podstatě o sled historek a
vypravěčských odboček, které spolu sdílejí jen pár postav a jednotící časovou
osu a pozvolna směřují k mistrovskému, symbolicky satisfakčnímu finále. Neustále se přitom přepíná mezi třemi různými narativními liniemi, z nichž
jedna patří Rickovi, druhá Cliffovi a třetí zmíněné Sharon Tate (a je tudíž
příhodné vědět, co byla zač a jaký osud ji potkal). I z toho důvodu snímek
Tenkrát v Hollywoodu působí jako
nostalgická exkurze po retro výstavě věnované americké kinematografii
šedesátých let, v níž se tematizuje vliv televize a násilí na společnost a
vzdává se hold dobovým hereckým ikonám (scéna, v níž jde Sharon Tate do
kina a požitkářsky tam sleduje film se skutečnou Sharon Tate, je čistou a
láskyplnou poctou, pasáž s Brucem Leem zas slouží jako komická vsuvka),
přičemž je ale Tarantino ten, kdo určuje, u kterých exponátů budete muset
setrvat a také na jak dlouho. V důsledku toho je sice řada segmentů ve filmu vybroušená k dokonalosti, leč spousta z nich je také trochu moc dlouhá a některé působí i lehce nadbytečně (a není jich málo), což vyvolává dojem, že film by mohl být klidně o půl hodiny kratší a na výsledku by to nic moc nezměnilo.
Tenkrát v Hollywoodu (2019) - Externí recenze - FDb.cz
- Tenkrát v hollywoodu recenze 5
- Tenkrát v hollywoodu recenze 7
- Sharlota nahe fotky
- Pořady | Barrandov.tv
- Nabídka práce brno administrativa
- Dálniční poplatky ve Slovinsku | Chorvatsko.cz
- Tenkrát v hollywoodu recenze 3
- Jak utopit dr. Mráčka: Víte, jak se Kopecký nasoukal do umyvadla? My ano | Prima Max
- Tenkrát v hollywoodu recenze 1
- Tenkrát v hollywoodu recenze 2017
Spáčilová
Můj vztah s Quentinem Tarantinem je značně komplikovaný, a kdybyste mi před deseti lety řekli, že to budu zrovna já, kdo bude kolegům rozmlouvat kritické výtky vůči jeho devátému snímku, že budu jeho nadšeným apologetem, asi bych se vám vysmál. Před těmi deseti lety jsem poměrně intenzivně trpěl u Hanebných panchartů. Ale naše pohledy vstříc hvězdné filmové obloze se za ty roky začaly víc a víc sbližovat… Proto si dovolím zrovna já tvrdit, že Tenkrát v Hollywoodu je jedna z nejpůvabnějších filmových událostí letošního roku. Překvapivě málo užvaněná, takřka "klasicky" napsaná, dojemná způsobem, jaký jsem rozhodně nečekal. Ne, nechci se tu tak jako jiní dojímat nad skládáním poct klasickému Hollywoodu padesátých a šedesátých let, v tomhle směru mě Quentin na molekuly nerozložil a snad se i kacířsky přiznám, že občas mi hlavou prolítly pochyby, proč ony rekonstrukce dobových fláků Tarantino při svých takřka neomezených finančních a technických možnostech neprovedl ještě důsledněji (vsazení Tarona Egertona do dobového klipu Eltona Johna fungovalo o level líp).
Může se zdát, že jeho pojíždění po Kalifornii, kdy mlčí, culí se z okna a nasává genius loci šedesátkového Hollywoodu, je bezobsažné, ale myslím si, že podobně jako v čerstvých Devadesátkách Jonaha Hilla jde o důmyslně zvolenou a pečlivě realizovanou cestu, jak se dostat tomuhle sympaťákovi opravdu pod kůži a naladit se na jeho tep. Vůbec si nemyslím, že by Tenkrát v Hollywoodu bylo roztříštěné, právě naopak jde o jeden z mála Tarantinových filmů bez odboček, kdy každá scéna prohlubuje vesmír dvou hlavních postav, tak abyste s nimi mohli prožít ultimátní kamarádskou odyseu, na pozadí konce jedné éry. Ten se odráží nejen v trampotách DiCapriovy upadající hvězdy, ale hlavně skrz kontrast mezi lepou a usměvavou Margot Robbie jako Sharon Tate a ultrakrvavou katarzí. Nechci tvrdit, že jde o kdovíjak sofistikované rozuzlení, přeci jen znalce Tarantinovy filmografie moc překvapit nemohlo (ostatně indicií je nemálo), ale stejně - tak jako epizodky zpoza hollywoodských kulis, originálně zbavené techniky vůkol, skvěle slouží hlavnímu tandemu, rozuzlení precizně doťukává Tarantinovo zasněné, osobně rozněžnělé, možná až naivistické vyznání.
- Bílá
- Komplexní pozemkové úpravy zákon
- Rychle a zběsile 6 bombuj
- Vzor vypovede
- Sudý nebo lichý týden
- Ordinace v růžové zahradě 2 888 344
- Dopravní podnik města prahy ztráty a nálezy
- Film takoví normální zabijáci