Jako kus masa když pleskne o zem – depoetizace, hrubé přirovnání sugerující živočišnost. Depoetické výrazy najdeme i ve sloce sedmé: toužení svědící jak uhry pod mýdlem. Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět
Vešla do katakomb křesťanské sektičky
Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět
Je vždy kus masa jež pleskne o zem
Učeň se dívá na malého chlapečka
Jak malé zvíře se dívává na jiné
Ještě je chytit a rváti si z cizího
A už přece Ráno si staví svou růžovou bandasku
Na malá kamínka Na Vincka chcípáčka
A proto učňovy všeljaké myšlenky
Jsou vždycky stranou A trochu vlažné Častým motivem v Kainarových básních je nezdravost, nemoc, nevyvinutost. V této šesté sloce nevyvinutost zastupuje Vincek chcípáček. Také učeň je proti chlapečkovi nevyvinutý. Zatímco malý chlapec je upoután k železné židli, aby prožil proces přerodu, učeň je charakterizován jako malé zvíře, které se na chlapečka jenom dívá. Také jeho růžová bandaska odkazuje spíš k mužské nedokonalosti, nedospělosti. Toužení svědící jak uhry pod mýdlem
Toužení svědící po malé šatnářce
Sedává v kavárně pod svými kabáty
Jako pod mladými oběšenci
Už mu to začlo
Stříhali dohola malého chlapečka
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
Nesmět se pohnouti na židli z železa Báseň Stříhali dohola malého chlapečka uvozuje celou sbírku Nové mýty a také jako jediná z celé sbírky dodržuje skoro přesně strofické členění.
Kainar
Klasický úkon v lidském životě, zde však dochází k jeho mytizaci. I obyčejný nezajímavý rutinní děj je povýšen do mytického stavu. Samo stříhání chlapečka má zde jiný, právě bájný rozměr – přerod. Příznačná je také poetizace výrazu kadeře padaly jak růže do hrobu, což je v kontrastu s jinými obraty. Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn
Jenom se dívali Jenom se dívali
Že už je chlapeček chycen a obelstěn
V té bílé zástěře kolem krku
Šedaví pánové – kontrastní prvek k malému chlapečku. Zatímco on teprve stojí na prahu přerodu, šedaví pánové představují jakousi radu starších, kteří rozhodují o jeho osudu. Důležitý je také motiv železné židle a bílé zástěry kolem krku. Obojí sugeruje, že chlapeček je zajat, uvězněn, železná židle už svým určujícím přívlastkem chladného kovu může sugerovat vězení či dokonce elektrické křeslo, zástěra kolem krku chlapečka svazuje. Jeden z nich Kulhavý učitel na cello
Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli
Zasmál se nahlas A ono to zaznělo
Jako kus masa když pleskne o zem Zatímco v první sloce básník pracuje s poetizací v přirovnání kadeří, jež zmírají a padají do hrobu jako růže, zde postupuje úplně opačně.
21. 01. 2019
Autor: Youtube / repro
Popisek: Dívám se za lunou (Josef Kainar a jazzová zpěvačka Vlasta Průchová)
VIDEO Lehkost a volnost, s jakou v průběhu svého života Josef Kainar psal, nebývá obvyklá. Jeho typicky plastické básně jako by určené pro zhudebnění, zkrátka táhnou, táhly a táhnout budou. Své o tom ostatně mohou vypovídat ti všichni, kdo Kainara hráli. To bude zřejmě to nejlepší sloveso pro hudebníky, jakými byli a jsou Jiří Suchý (jeho láska k blues je dostatečně známá), Vladimír Mišík, Karel Plíhal, Michal Prokop nebo harmonikář Bora Kříž. U něj bychom se vzhledem k inklinaci k již zmíněnému blues či swingu mohli také pozastavit. Snad někdy příště. Nakladatelství HOST v rámci České knižnice protentokrát připravilo soubor čtyř sbírek: Nové mýty, Osudy, Lazar a píseň a Moje blues. Úvodem k titulu bychom ještě rádi zdůraznili, jak obrovskou práci si editoři (zejména pak Petr Šrámek) Kainarovy tvorby dali nejen s vysvětlením jazykových změn či jejich zachování, ale také s precizně připravenými vývojovými proměnami textu.
Možná i proto psal náš největší komparatista Václav Černý o tom, že je Kainar svým způsobem existenciálně založený umělec. V tomto porovnání stojí jistě za to připomenout, že existencialismus, filosofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu, ve svém stínu ukrývá Ionesca, Kafku, Camuse, Becketta. Pojem "vybraná společnost" je v tomto směru hodně umírněné hodnocení. Jde zkrátka o giganty světové literatury. Kainar se jim v tom našem českém prostředí může rovnat bezezbytku. Veškerá jeho tvorba je protknutá čapkovskou člověčinou (přečtěte si ´Marii z Magdaly´ nebo ´Máte dopis ve schránce´), úžasnou barvitostí a barevností (´Blues o tom co chceme´) a je nutné připomenout i excelentní formu (´Nové mýty´ jako celek jsou toho jasným důkazem). Nejenom rytmika, verše (i ty volné) a klenuté strofy, ale i hra, jakou proslul shora zmíněný Jiří Kolář. U Kainara jsou přirovnatelné extrémy upozaděny, vystupují zejména majuskula. Proč? Právě kvůli jednoznačnému zdůraznění, rytmice, hudebním pauzám.
- Stříhali dohola malého chlapečka rozbor
- Oční kapky se septonexem
- Vzory na pletení
- Josef Kainar. Báseň Stříhali dohola malého chlapečka
- Teorie velkého třesku 12 série prima cool program
- Stříhali dohola malého chlapečka básen